neděle 8. května 2016

Deník zmrzlinové holky: Den druhý


Protože začínat prvním dnem je moc mainstream. 


Je osmého května, neděle, a mě čeká druhý den v práci v roce 2016. Už od září, kdy mi skončila sezóna, de do zmrzlinového stánku těším jako děcko (nebo já ostatně) na kolotoč. A jak se dalo čekat, po jedné sobotě už toho mám zas plný kecky. (Zatím ještě nevíte, že zcela doslova.)

Včera jsem prohledala celý stánek ve snaze najít papíry na tržbu - jenže! Papíry nikde. No paráda, pomyslela jsem si a snažila se myslet na to, abych nezapomněla zavolat Vedoucí, že chybí. (Hádejte dvakrát: zapomněla.) Inu, všechno jsem si tedy pracně přepsala na prázdný papír.

Dnes ráno si přijdu, zpívám si písničky od Pavla Callty, papám banán - zkrátka ve veselé náladě. Otevřu šuplík a co nenajdu? Jojo, papíry na tržbu. A zle se na mě šklebí. Znovu tedy všechno přepisuji do nalezených listin, s vděčností, že jsem si nevolala o nové, když vtom mi pohled zabloudí k okénku... Propiska mi vypadne z ruky.

Pod Zmrzliňákem (= zmrzlinový stroj) si vegetí veliká zelená louže. Božínku! Pistáciová, co mi to děláš? Vytírám jak divá, ale zdá se, že Pistáciová si s klidem teče dál. Hezky do mých vlasů. To jsou mi móresy!

Jakmile vše vytřu, začnu přemýšlet, čím to asi mohlo být a hlavně, jak to spravit. Zmrzliňák si pro mě vždycky připraví nějakou novou záhadu, i když už si myslím, že mě už nemůže ničím překvapit. Podšívka jedna podšitá.

Mám tři možnosti:
   a) Ignorovat to, jen pod to hodit kýbl. (Přiznejme si - ne moc chytré řešení.)
   b) Zavolat Vedoucí nebo paní C. o pomoc. (Žádat o pomoc? Ukázat bezmoc? Přiznat, že mi půl kila zmrzliny vyteklo na podlahu? Ani za mák!)
  Nabízí se tedy řešení - c) Prostě to spravit sama.
Prohlížím si tedy místo, odkud to vytéká zmrzlina. Nutno podotknout, že za takových podmínek se zákazníci obsluhují celkem těžko, takže se musím omlouvat, že zmrzka prostě ještě není.

A pak si toho všimnu. Z hvězdičkového otvoru vykukuje kus gumičky.

Trochu vás zasvětím do anatomie Zmrzliňáka. Všechny jeho orgány mají na různých místech gumičky, bez kterých by Zmrzliňák nemohl fungovat. Žádné gumičky - žádná zmrzka. Jenže teď kus gumičky kouká ven, což nevěstí nic dobrého.

Zvládla bych to napravit - Zmrzliňáka už zvládnu rozebrat a zase složit pomalu poslepu. Ale když je v něm zmrzlina, věci se trochu komplikují. No co, budu statečná, jdu do toho!

Operace pana Zmrzliňáka začíná. Opatrně vyndám páčku u Pistáciové, vezmu kbelík a postavím jej pod hvězdičku. Poté rychle nadzvednu kolík a zmrzlina se spustí. Panikařím. Rychle, rychle! Těžko se pokouším vytáhnout kolík celý, zápasím s ním, zmrzlina teče a teče, když se mi ho konečně podaří vytáhnout. V tu ránu se zelený proud pustí i horem. Honém! Jak jsem mohla tušit, spodní gumička je roztržená. Běžím do šuplete pro novou, Pistáciová mezitím přetekla z kbelíku. Nasadím gumičku na kolík a navzdory neohrožené zmrzlině jej narvu zpátky.

Přestalo to! Dokázala jsem to! Nicméně stojím ve zmrzlině a zatéká mi do bot. (Říkala jsem, že to s těmi plnými keckami nebude jen tak!) A na Zmrzliňákovi svítí červená kontrolka, že dochází zmrzlina. No kdo by to byl řekl?

Dám vše do pořádku, vyčerpaně se opřu do židle a mám ze sebe skvělý pocit, že jsem si s tím tak poradila. Á, to už přichází zákazník. Natěšeně houpu nohama, že jsem to opravila a teď konečně mohu prodat zmrzku. Jupí, jupí.

K okénku přistoupí starší pán a, pravděpodobně, jeho vnučka.

"Dobrý den, co to bude?" zeptám se s úsměvem.

"Dobrý den," pozdraví pán. "Dáme si citronovou tříšť. Do trojky."




2 komentáře :

  1. Tybrďo, vždycky jsem chtěla točit zmrzlinu. Myslela jsem si, jaká to není blahá práce a ejhle.. ten stroj nefunguje bez gumiček? :D Jsi dobrá, že si to opravila :)
    Je to moc zábavný článek a svižně se četl.

    OdpovědětVymazat
  2. Wow, to je skvěle napsané, moc se mi líbí tvůj styl :)

    OdpovědětVymazat

Za každý komentář Vám mnohokrát děkuji.

Return to top of page
Powered By Blogger | Design by Genesis Awesome | Blogger Template by Lord HTML