NikaRoovy jinde:

neděle 5. dubna 2015

Jak vesmír zase začal dávat smysl

Lidé se se smutkem vypořádávají různě. A co se týče mladých lidí... no přiznejme si, že když dospíváme, všechno je ještě o trochu šílenější. Člověk by se až divil, čeho všeho jsou dospívající schopni, když na ně spadne něco těžkého jako lednička nebo klavír. 

Když jsem byla malá, byla jsem... často sama. Nebylo na tom nic špatného, zkrátka jsem samotu vyhledávala a asi mi to zůstalo i doteď. Když mi bylo smutno, vymýšlela jsem si v hlavě vlastní světy a uvrhovala se do nich, aby mi bylo lépe. Nevím, kdy nastal ten bod zlomu, ale jednou jsem si to přestala uvědomovat, vážit si toho. Zkrátka jsem v psaní přestala vidět smysl.

To, co chci vyprávět, je ale cesta k znovunalezení smyslu. 

Nikdo by nezmoudřel, kdyby jednou nebyl mladý a hloupý, tvrdí Nina George ve své nádherné knížce Levandulový pokoj. A já nemohu jinak než s ní souhlasit. A řeknu vám, že jsem byla pořádně hloupá. (Ale kdo ne?) Hledala jsem s velkýma očima cesty ze smutku a bolesti a nebyly to zrovna dobré cesty. Ale já chtěla zkoušet a objevovat, chtěla jsem se zbavit té těžkosti. Nechápala jsem vesmír ani svět, nenáviděla jsem samu sebe a vše okolo. 

Řezala jsem se. Často a dlouho a povím vám, že je hloupé s tím začínat. Není tak snadné přestat, asi jako je snadné přestat brát drogy. No, to možná zveličuji, nicméně řezala jsem se skoro dva roky. Další rok jsem s tím přestávala. Stále s tím přestávám. Celkově jsem hodně věcí chtěla řešit sebepoškozováním - mimo ostré předměty horkou vodou nebo vlastníma rukama. Praštili jste někdy sami sebe kamenem do obličeje?
Zkoušela jsem hledat únik v alkoholu. Ne, nestal se ze mě alkoholik, ostatně příliš často nepiji, ne že bych měla hodně příležitostí, ale pamatuji si na akce, kdy jsem do sebe lila skleničku za skleničkou, aby všechno přestalo bolet, i na osamělé večery, což je asi ještě horší. A hodně lidí by vám potvrdilo, že já + alkohol není zrovna dobrá kombinace a s ránem je všechno mnohem horší...
Cigarety? Je mi patnáct, jsem psychicky nemocná a osamělá, dělám ukvapená rozhodnutí - ano, i tohle jsem zkoušela, i když je mi z toho vždycky hrozně špatně. You all smoke to enjoy it. I smoke to die... (Alaska ví.)
No a kluci... bezvýznamní kluci, lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nehledala cestu i tady.
A je toho víc, zkrátka ubližovala jsem si, ubližovala jsem i ostatním, utápěla srdce boly v alkoholu, v dýmu cigaret, leckdy jsem úplně přestala jíst, leckdy jsem jedla až šíleně moc. Taky jsem ve smutných situacích řešila matematické rovnice a když jsem něco nechápala, dosazovala za x svůj život a snažila se jej spočítat. I když to je vcelku neškodná aktivita.

Jednou nastal den, kdy se mě chytila inspirace. Kdy se mě něco dotklo a já měla opravdovou chuť psát. A v ten okamžik, kdy jsem strávila celé odpoledne ve slovech svých příbehů, mi došlo, že je mi skvěle. Bylo mi skvěle a bylo mi mnohem lépe, než kdy kvůli alkoholu nebo žiletce. Inspirovala mě fotka jednoho božího fotografa a taky božího kluka, který mě ostatně inspiroval vždycky. A sílu do toho všeho mi dal chlapec, který má tak stejnou duši jako já. Ať už mě kdo kdy zavedl životem kamkoli, důležité je, že díky dvěma lidem jsem si vzpomněla, že nemusím objevovat a zkoušet cesty, protože cesta tu se mnou byla celý můj život, už od dětství. Já ji jen neviděla.

Začala jsem zase psát skutečně a naplňuje mě to více než cokoli. Už nepotřebuju nic zkoušet ani hledat. Když se všechno bortí, mám pořád své světy, do kterých se mohu ukrýt. Jak jsem na ně jen mohla zapomenout? Pro mě je to smysl všeho. Odpověď na nevyřčené otázky. 

Tímto článkem chci říct všem, kteří občas sešli z cesty, že je to v pořádku. Že není třeba se někam hnát a najít v tragických situacích smysl. Zkuste se jen na chvíli zastavit a pozorně se dívat. Vnímejte detaily a počiny lidí kolem vás, těch, kteří pro vá něco znamenají, ať už hluboce či intenzivně. Třeba narazíte na něco, co tu s vámi bylo vždy a vy jste to celou tu dobu slepě přehlíželi. A věci zase dostanou nový smysl. Ten váš.






7 komentářů :

  1. Ahoj,
    naozaj nádherný článok plný inšpirácie, že veci sa dajú zmeniť zase k lepšiemu. Naozaj úžasne napísané s úžasným obsahom. Ja som nikdy nič takéto neskúšala, ja sa rozprávam s vymyslenými postavami (je to občas trochu choré) :D Teda, ak mám byť úprimná, robievala som to. Potom som tiež začala písať také dlhšie príbehy a som neskutočne šťastná, že mi to napadlo :) Ozaj skvelý článok, ale to už som vravela :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Kris,
      děkuji moc. <3 Jsem moc ráda, že se ti článek líbil. :)
      Jojo, psaní je úžasná věc, která dovede zázraky. Jop, to povídání jsem taky dřív dělávala, to bylo dost hrozné, zvlášť, když jsem s tím začala před lidmi. :D

      Vymazat
  2. Nádherný a inspirativní článek:)) Jsi nádherná slečna a i když je mi líto, že sis musela projít tolika věcmi, tak tě neskutečně musím obdivovat.. takovéhle věci si neuvědomí ani dospělí lidé, natož patnáctileté slečny. Jsem ráda, že jsi našla svou útěchu zrovna ve psaní, protože psaní? To je nádherná věc:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, já samu sebe za to příliš neobdivuji. :D
      I já jsem ráda! :)
      Děkuji mnohokrát. <3

      Vymazat
  3. Ahoj, hodně jsi mi připomněla mě před 2 lety. Tahle cesta řezáním, alkoholem, cigaretami apod. se se mnou táhla skoro tři roky. Tahle cesta je špatné, ale poučíš se z ní natolik, že se do té doby nebudeš chtít vrátit. Budeš delat mnoho věcí, aby ses nevrátila do té špatné doby. Přeji ti krásný zbytek života bez žiletky, alkoholu apod.. :))

    Si silná, zvládla jsi to a to je hlavní! :))
    petralife.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Opět příběh hodně spjatý i se mnou ... Tedy spíše mnou podobně prožitý. Díky, moc pěkně pozitivní a motivační! :)

    OdpovědětVymazat

Za každý komentář Vám mnohokrát děkuji.

Return to top of page
Powered By Blogger | Design by Genesis Awesome | Blogger Template by Lord HTML