NikaRoovy jinde:

úterý 24. února 2015

Zázvorová chuť štěstí

V hodině psychologie jsme se učili, že náš život je zkrátka řada kopečků, vlnících se za sebou, po kterých se kloužeme - zkrátka jako horská dráha. Jednou jste na dně, pak se to zlepšuje a najednou jste na vrcholu. Všechno se zdá perfektní.

Protože já se teď cítím na vrcholu všech kopečků.
Nepamatuji, kdy jsem se naposledy tak cítila. Těším se do školy, protože tam budou fajn lidi, těším se na cesty autobusem, protože je zbožňuji, ať už jedu sama a mohu se odpoutat od všech myšlenek, nebo s boží kamarádkou, kdy se můžu smát, jak to s nikým tolik nejde. Občas se i ráda učím. Mám pořád co dělat. Můj život nikdy nebyl zajímavější a plnější. Nikdy jsme ho tolik neprožívala.

Čtu, poslouchám hudbu, radostí si tančím před zrcadlem, usmívám se jen tak, snažím se vycházet s lidmi, zpívám si a je mi jedno, že to neumím. Každý víkend mám taneční, což je super, protože zbožňuji tanec. Tančím, zpívám, brečím, líbám...

Och. To nejdůležitější. Po měsících jsem si vyléčila zlomené srdéčko, přenesla se přes bolest, srovnala se s nemožným a otupujícím, totiž zamilovala se znovu. Šíleně a moc, až už jen ten pocit bolí. Jsem šťastná. (Kdo by nebyl, s božským klukem, který se chová trochu jak vyhynulý druh, dívá se na vás takhle, dovede vás rozesmát a zlepšit i tu nejhorší náladu a přitom navíc vypadat tak k sežrání sexy...) Zkrátka a docela bláznivě zamilovaná, jak jen to ze začátků bývá...

Inu, proč to vše píšu. Zdálo se mi, že by to chtělo nějaké důvody, proč už na blog nepřispívám tolik, jako dřív. Nepotřebuji to. Mám svůj život a všechno je skvělý, skvělý a skvělý, skvělý na patnáctou a já jej žiji. Ale pořád je blog mou součástí a občas se mi po psaní zasteskne, třeba teď.

Pro dnešek tedy toto, v průběhu týdne se můžete těšit na recenzi Monumentu 14 (zítra) a taky bych chtěla přidat fotky z Itálie, nebo článek o rozepsaném příběhu, který se hezky rozvíjí, pokud byste chtěli. :)

Doufám, že se máte krásně a jestli ne, tak se mějte krásně. Možná jste právě v údolí života, ale to se spraví. Pokud to nezvládnete sami, najde se někdo, kdo vám podá ruku a vytáhne vás nahoru. A jestli je vám skvěle, jestli jsou věci fajn, tak si jich užívejte... nechť jsou vaše dny plné radosti.

Díky za přízeň. <3




1 komentář :

  1. Jsem ráda, že jsi tak šťastná... Já jsem teď někde trochu víc nahoře, ale ne zas tak moc... Ono se to zase zlepší a nevadí mi to. Čtu a užívám si samoty i kamarádek (mám prázdniny) a mám se dobře :)

    OdpovědětVymazat

Za každý komentář Vám mnohokrát děkuji.

Return to top of page
Powered By Blogger | Design by Genesis Awesome | Blogger Template by Lord HTML